Informace k návštěvě ministra zemědělství Zdeňka Nekuly

Ing. Zdeněk Nekula

Ministr zemědělství

Vážený pane ministře,

dovoluji si navázat na náš rozhovor během Vaší návštěvy na VŠCHT Praha i na obědě v ÚOCHAB AV ČR v Dejvicích dne 6. 4. t. r. Podle Vašeho požadavku jsem se pokusil shrnout důvody, proč by Česká republika neměla využívat možnost danou čl. 2 odst. 2 nařízení EU č. 2020/741. Protože se jedná o poměrně komplexní problematiku, dovolil jsem si místo psaní dlouhých rozborů připravit názornou prezentaci, kterou přikládám k tomuto mailu, a kterou budete moci projít v několika málo minutách. Zde si pro Vás dovoluji shrnout jen ty nejzásadnější důvody.

1. Přijetím nařízení do právního systému se ČR nezaváže k povinnému opětovnému využívání odpadních vod, nýbrž přijme standardy EU ohledně kvality recyklované vody a řízení rizik spojených s recyklačnímu projekty. Odkládání přijetí nařízení s poukazem na to, že momentálně se zavlažování zemědělských plodin příliš neprovozuje, je příliš likvidační pro ty případy, kde už lokální podmínky tento způsob zavlažování mohou být příhodné.

2. Odmítnutím tohoto nařízení zbytečně vyřadí ČR z portfolia nových a alternativních zdrojů vody recyklovanou vodu jako lokálně vhodný doplněk k dalším opatřením typu výstavby nových zdrojů vody či dílkovým převodům vody.

3. Odmítnutí převzetí nařízení EU do právního systému ČR zastaví již připravované projekty k opětovnému využívání vody pro průmyslové účely, environmentální účely a krajinotvorbu i pro údržbu městského majetku jakož i pro připravovaná blue-green řešení problémů městských aglomerací (likvidace tepelných ostrovu, snižování teploty v centrech měst a zvyšovaní přítomností městské zeleně).

4. Odmítnutí nařízení EU č. 2020/741 je i v přímém rozporu s požadavkem návrhu revize směrnice EU o městských odpadních vodách i s požadavky národní strategie "Cirkulární Česko 2040" a příslušného akčního programu pro období 2022 – 2027.

5. Na základě intenzivních kontaktů s odbornými organizacemi ve světě i v Evropě (zejména European Water Associataion) lze očekávat, že o toto rozhodnutí se v ostatních státech EU nesetká s pozitivním ohlasem a výrazně zhorší mj. i dostupnost evropských grantových peněz pro výzkumy v oblasti recyklace vod.

6. Odmítnutí převzetí tohoto nařízení do právního systému ČR postrádá i jistou logiku z hlediska vývoje tohoto právního dokumentu. Odborníci z ČR sdružení jak v Asociaci pro vodu ČR – CzWA i ve Sdružení odboru vodovodů a kanalizací SOVAK CZ podporovali přípravné práce na tomto nařízení již od roku 2012 a v roce 2018 se aktivně zapojili do pojednávání návrhu nařízení. Ostatně, díky působení tehdejšího ředitele SOVAK CZ Ing. Vlasáka ve vlivném Evropském výboru regiónů se podařilo vložit do nařízení i další oblasti využívání recyklovaných vod kromě zavlažování zemědělských plodin.

7. Od roku 2020, kdy začala VŠCHT řešit projekt Horizon – Wider Uptake of Water-Smart Solutions, řešitelé pravidelně konzultovali úkoly projektu s tzv. stakeholders, mezi kterými byli i zástupci MZe a VÚMOP. Pracovníci MZe tak měli pravidelný přístup k informacím, jakým způsobem lze řešit problémy spojené s aplikací recyklovaných vod. Ani při těchto setkáních nám nebylo nikdy ze strany MZe naznačeno, že by ČR odmítla aplikovat nařízené EU o recyklaci odpadní ch vod. Současné rozhodnutí MZe toto nařízení nepřijmout tak komplikuje jeden z hlavních výstupů projektu Horizon 2020, a sice Vytvoření vhodného právního rámce pro recyklaci vod v návaznosti na nařízení EU č. 2020/741!

S pozdravem "Vodě zdar!",

prof. Ing. Jiří Wanner, DrSc.

EWA & IWA Honorary Member

IWA Distinguished Fellow

VŠCHT Praha

Ústav technologie vody a prostředí